Navrhovaná právní úprava vychází ze stávající právní úpravy a z části ji plně přebírá. V rámci revize právní úpravy byla stávající prováděcí právní úprava adaptována na novou zákonnou právní úpravu, zejména pokud jde o novou terminologii, instituty, povinnosti atd. Tato vyhláška přináší i některé novinky oproti stávající právní úpravě, např. změnu podmínek u stanovování ekotoxicity pro účely zasypávání (využívání odpadů na povrchu terénu), změnu požadavků na limity obsahu škodlivin v odpadech využívaných k zasypávání, změnu podmínek využití strusky ze spalování ostatních odpadů k zasypávání.
Předpokládají se dopady na podnikatelské prostředí, konkrétně jde o navýšení nákladů u zasypávání a na stanovení škodlivin v sušině odpadů. Současně se však předpokládá snížení nákladů na skládkách a ve stavebnictví využitím škváry ze spalování odpadů.
Navrhovaná právní úprava je nyní obsažena v řadě samostatných prováděcích předpisů. Jedná se o následující vyhlášky ve svých platných zněních:
- 294/2005 Sb., Vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady;
- 321/2014 Sb., Vyhláška o rozsahu a způsobu zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů;
- 341/2008 Sb., Vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady);
- 374/2008 Sb., Vyhláška o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů;
- 383/2001 Sb., Vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady;
- 384/2001 Sb., Vyhláška o nakládání s polychlorovanými bifenyly, polychlorovanými terfenyly, monometyltetrachlorordifenylmetanem, monometyldichlordifenylmetanem, monometyldibromdifenylmetanem a veškerými směsmi obsahujícími kteroukoliv z těchto látek v koncentraci větší než 60 mg/kg (o nakládání s PCB);
- 437/2016 Sb., Vyhláška o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a změně vyhlášky č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady).
Požadavky na zařízení určená pro nakládání s odpady a jejich provoz
Oproti dosavadní právní úpravě již nadále nebude provozní deník zařízení vymezen pouze jako součást požadavků na provozní řád. Povinnost vést provozní deník vyplývá přímo ze zákona o odpadech a tato vyhláška stanovuje jeho obsah. Požadavky na samotný obsah provozního deníku a provozního řádu se oproti současné úpravě výrazným způsobem nemění. S ohledem na jeho specifický a komplexní obsah je v případě provozního řádu ale i provozního deníku skládky odkázáno na použití technické normy.
Technická norma kromě samotného obsahu nastavuje rovněž povinnosti související s projednáváním provozního řádu. Taková povinnost nevyplývá z právních předpisů. Nedodržení takového postupu není v rozporu s touto vyhláškou, nicméně správné nastavení, které bude odpovídat požadavkům schvalujícího krajského úřadu, takový postup fakticky vyžaduje.
Technické podmínky soustřeďování odpadu
Ustanovení v mnoha ohledech přebírá dosavadní podmínky pro shromažďování, skladování a v podstatě i soustřeďování odpadu. Z definice v zákoně je nyní jednoznačné, že soustřeďování je obecný pojem, vymezené technické podmínky se tak vztahují k jakémukoliv umístění odpadu.
Technické podmínky směřují k tomu, aby byl soustřeďovací prostředek volen tak, aby dostatečně ochránil okolní prostředí před vlivem soustřeďovaných odpadů. Kvůli této funkci musí být odolný proti specifickým vlastnostem odpadu tak, aby nemohlo dojít k jeho porušení samotným chemickým působením soustřeďovaných odpadů. Samotné vlastnosti soustřeďovacího prostředku musí být vhodně doplněny tak, aby bylo skutečně zamezeno jakémukoliv vlivu na okolní prostředí, zejména pokud jde o únik odpadů.
Oproti dosavadní právní úpravě chybí ustanovení, podle kterého musí soustřeďovací prostředek splňovat rovněž požadavky zvláštních právních předpisů upravujících přepravu nebezpečných věcí a zboží – zejména ADR. Tyto požadavky musí totiž splňovat, aniž by to bylo ve vyhlášce stanoveno, takové ustanovení na úrovni vyhlášky je tedy nadbytečné. Rovněž byla vypuštěna možnost uvádět jméno osoby odpovědné za daný soustřeďovací prostředek. Taková možnost je i nadále, nicméně není nezbytné, aby byla součástí právního předpisu.
Z dosavadní vyhlášky text zachovává rovněž podrobnější vymezení toho, co je možné zahrnout pod místo vzniku v případě sedimentů z vodních toků a nádrží. Odpady totiž mohou vznikat v celé délce toku, z praktických důvodů však mohou být shromažďovány i velmi daleko od místa skutečného vytěžení. Text vyhlášky tak jednoznačně vymezuje, že v případě soustřeďování kdekoliv na pozemcích koryta stejného vodního toku, vodní nádrže nebo vodní plochy, kde byly vytěženy, nebo na pozemcích s těmito pozemky bezprostředně sousedících se stále jedná o shromažďování odpadu.
Oproti dosavadní právní úpravě jsou nově nastaveny požadavky na obsah škodlivin ve využívaných odpadech. Dosavadní nastavení limitů pro obsah škodlivin v sušině odpadu (zejména přísné nastavení limitu pro arsen) velmi ztěžuje využívání některých odpadů.
Tabulka č. 1 sice zachovává ve sloupci I dosavadní limity pro obsah škodlivin v sušině odpadu., ale pouze pro odpady, které budou využívány v místech určených k bydlení, rekreaci a na sportovních a dětských hřištích a v ochranných pásmech vodních zdrojů II. stupně.
Tento přísný limit je důležitý zejména s ohledem na lidské zdraví. Pro ostatní místa je dostačující, pokud obsah škodlivin ve využívaných odpadech ve svrchním metru splní limity podle sloupce II. Tato vyhláška vyžaduje splnění limitů na obsah škodlivin v sušině odpadu podle sloupce I tabulky č. 1 ještě v případě, že je odpad využíván pod úrovní hladiny podzemní vody, a to bez ohledu na to, v jaké vzdálenosti od finálního povrchu terénu. Důvodem je, že v takovém místě je odpad podroben neustálému vlivu vody a provedená výluhová zkouška proto není dostatečná pro ověření, že v takovém místě nedojde k výraznějšímu uvolnění škodliviny do podzemních vod.
S ohledem na to, že stávající přísné podmínky byly rozvolněny, není nezbytné zachovávat samostatné podmínky pro sedimenty vytěžené z vodních toků a nádrží. Nové limity totiž umožňují jejich využívání ve stejném rozsahu jako dosavadní požadavky. Ze stejného důvodu není nezbytné zachovávat ani možnost překročení stanovených limitů.
Limity zohledňují nejistotu metody analýzy a odběru vzorku, výsledek rozboru se tedy přímo porovnává s limitní hodnotou uvedenou v příloze. To platí pro všechny limity používané v této vyhlášce.
Kromě změny v limitech pro obsah škodlivin dochází ke změně rovněž u stanovování ekotoxicity. Stávající nastavení podmínek umožňuje provádět zkoušení ekotoxicity pro účely využívání odpadů na povrchu terénu zkouškou, která zahrnuje testování odpadu na rybách Poecilia reticulata, nebo Brachydanio rerio. S ohledem na skutečnost, že dosavadní právní úprava umožňuje použití alternativní metody nevyužívající obratlovce, je umožnění způsobu zkoušení zahrnujícího ryby Poecilia reticulata, nebo Brachydanio rerio v rozporu s čl. 4 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy na ochranu obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely.
Zkoušku proto bude nově možné provádět pouze na mikroorganismech, řasách a semenech rostlin jako zkušebních organismech, nikoli na obratlovcích.
Předkládaný návrh vychází z výzkumu CeHO z let 2005 – 2011, kde je zdůvodněna potřeba doplnění akvatických testů testy terestrickými a vypuštění organismu zástupujícího obratlovce (ryby) a organismu zastupujícího kulturní rostliny hořčice bílé (Sinapis alba).
U testů s rybami Poecilia reticulata či Brachydanio rerio se dlouhodobě řeší chov ryb k předmětným zkouškám. V ČR standardizace rybích jedinců není zaručena, což ovlivňuje výsledky testů. Problémy se stanovením ekotoxicity s rybami jsou jednak v tom, že je nezbytné připravovat velké objemy výluhu, jednak samotná úprava výluhu před provedením zkoušky může zásadně změnit jeho vlastnosti. Nasycení výluhu kyslíkem před zahájením zkoušky může vést k eliminaci některých látek oxidací.
Test s hořčicí nemá oporu v technické normě a výsledky testů mnohdy nevykazovaly relevantní výsledky. Tato zkouška nemá pro potřeby nastavené právní úpravy požadovanou vypovídací hodnotu. Test se semeny hořčice je metodika uvedená ve Věstníku MŽP, která je užívaná pouze v ČR, tzn. není mezinárodně uznávaná a standardizovaná.
Nahrazení zkoušky s rybami testem s bioluminiscenčními bakteriemi je v souladu s celosvětovým trendem omezování používání obratlovců k jakýmkoliv testům. Test pro bioluminiscenci je ve světě rozšířen a jeho citlivost je prokázána mnoha světovými studiemi, mnoho států jej má zařazeno do svých právních předpisů (např. Německo, Francie, Španělsko, Itálie). Test je navíc doporučen v technické zprávě CEN pro využití odpadů (CEN/TR 16110 Charakterization of waste – Guidance on the use of ecotoxicity test applied to waste.), stejně jako kontaktní test s vyššími rostlinami.
Oproti dosavadní zkoušce podle tabulky č. 10.4 v příloze č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb. jsou nastaveny mírnější limity. Jejich nastavení vychází z praktických zkušeností laboratoří. Cílem nastavení nových limitů bylo, aby množství odpadů, které budou hodnoceny jako nevhodné k využití na povrchu terénu, přibližně odpovídalo dosavadnímu testování podle tabulky č. 10.2.
Z dosavadní právní úpravy zůstává zachována povinnost provést analýzu rizika v případě, že je v jedné lokalitě využito více než 1000 tun odpadu.
Energetické využívání odpadů
Zákon v návaznosti na směrnici o odpadech omezuje možnost energeticky využívat odděleně soustřeďované recyklovatelné složky komunálního odpadu. Podle požadavků směrnice mohou být energeticky využívány pouze výměty vznikající při dotřídění těchto odpadů, a to pouze pokud je to v souladu s hierarchií odpadového hospodářství (tzn. pouze v případě, že již nejsou jakýmkoliv způsobem recyklovatelné). Posuzovat recyklovatelnost výmětu z dotřídění je velmi složité. Fakticky je to možné pouze na základě výzkumu složení jednotlivých odděleně soustřeďovaných složek komunálního odpadu a porovnání s aktuálními možnostmi recyklace obsažených odpadů. Ministerstvo životního prostředí počítá s tím, že takové studie bude provádět a pravidelně aktualizovat. Tyto studie budou nastaveny tak, aby stanovily, jaký je běžný podíl v dané době nerecyklovatelných odpadů ve vytříděných složkách komunálních odpadů. Tento podíl pak bude nastaven jako maximální množství z vytříděných odpadů, které mohou být po dotřídění předány k energetickému využití.
V současné době není taková studie k dispozici. V textu vyhlášky jsou proto nastaveny podíly, které jsou v České republice v současné době běžné. Pro plasty a papír je úroveň nastavena na 30 %. Uvedená hodnota u všech materiálů představuje celkový výmět. Včetně součástí, které by ani neměly být součástí soustředěného odpadu, protože se jedná o jiný materiál. Pokud však nejsou energeticky využitelné a budou ukládány na skládku, tak se nezapočítávají do celkového procenta výmětu, který může být předán k energetickému využití.
Údaje o odpadu a základní popis odpadu
Vyhláška oproti dosavadní právní úpravě sjednocuje požadavky na základní popis odpadu a údaje o odpadu předávané v jiných případech než při předání odpadu na skládku nebo k zasypávání. Základní údaje o předávající osobě a o odpadu podle bodu 1 písm. a) a b) přílohy jsou v obou případech stejné.
Písmeno c) bodu 1 přílohy je nejvariabilnější. U řady zařízení nebude nezbytné doplňovat žádné další údaje. Požadavky na obsah tohoto bodu vždy závisí na podmínkách, za kterých může dané zařízení odpady přebírat. Není možné, aby zařízení přijalo odpady, které přijímat nemůže, proto v případě nějakých omezujících podmínek musí být splnění těchto podmínek zřejmé již při předání odpadu a informace o splnění podmínek včetně případných protokolů o vzorkování a zkouškách odpadů musí být součástí předávaných údajů.
Požadavky na základní popis odpadu vycházejí ze současné právní úpravy. Výrazný rozdíl je v případě odůvodnění toho, proč s odpadem nelze nakládat jiným způsobem v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady. Dosavadní právní úprava vyžadovala pouze čestné prohlášení. V tomto případě bude nezbytné, aby předávající osoba skutečně vyargumentovala, že předání odpadů na skládku představuje nejlepší řešení s ohledem na hierarchii odpadového hospodářství. To může ale v podmínkách České republiky v některých případech znamenat i situaci, kdy pouze není dostupná kapacita pro vhodnější způsob nakládání. Důvodem nemůže být v žádném případě skutečnost, že je v rámci České republiky dostupný vhodnější způsob nakládání s odpadem nákladnější.
Vyhláška v návaznosti na nový zákon o odpadech klade větší důraz na vymezení a sledování kritických ukazatelů. Jako kritické ukazatele musí být sledovány škodliviny, případně hodnoty ekotoxicity nebo další ukazatele. Tyto ukazatele musí být u odpadu pro daný způsob nakládán ověřeny, pokud u nich může docházet při opakovaných dodávkách ke změnám, a to zejména v případě, kdy je u takového ukazatele riziko, že může překročit limitní hodnotu. To může být zejména v případě, že se již při základním ověření limitní hodnotě blížil.
V případě, že jsou u odpadu a způsobu jejich vzniku nějaké nejasné vstupy nebo pokud dochází k proměnám technologického postupu, které mohou ovlivňovat takové vlastnosti odpadu, které jsou relevantní pro přijetí odpadu na skládku nebo k zasypávání, nejedná se o opakované dodávky odpadu a musí být vždy zpracován samostatný základní popis odpadu. Jedinou výjimku představuje případ, kdy ke změně vlastností dochází pouze u ukazatelů, které jsou pravidelně ověřovány jako kritické ukazatele.
Povinnosti předávat informace odpovídá povinnost přijímající osoby zaznamenat údaje. Při opakovaném předání je nutno zaznamenávat pouze údaje, které jsou relevantní pro správné vedení průběžné evidence.
§ 57 až § 64 (Kaly) a přílohy č. 35, 36, 37 a 38
Podrobná pravidla pro používání kalů na zemědělské půdě byla kompletně nově zpracována před třemi lety, nová vyhláška tak plně přejímá dosavadní právní úpravu, pouze je přizpůsobuje jinak nastaveným zmocněním v zákoně o opadech.
Výjimkou jsou limitní hodnoty škodlivin v půdě. Vyhláška zde přejímala omezení použití kalů na půdě, u níž jsou překročeny preventivní hodnoty podle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu a vyhlášky č. 153/2016 Sb. Protože omezení použití kalů, ale také sedimentů vyplývá přímo z jiných předpisů, je taková úprava v této vyhlášce zbytečná, a proto byla vypuštěna.
Vyhláška nově nastavuje povinnost označování kalů. Již v současné době musí být kaly označeny během dočasného uložení a skladování. Nově musí být kaly v souladu s novou přílohou označeny vždy, tedy i během přepravy. Vyhláška nestanoví zvláštní požadavky na umístění označení. Označení musí být tedy umístěno jakýmkoliv způsobem, který umožní při bližší kontrole identifikaci kalu.
